V pondělí ráno usínám s horečkou sobotní noci,
všechno to peklo pro spásu, jenom pro osobní pocit,
klidně jí nechám tam venku, venku jí nechám prosit,
o moje tělo, můj hlas o její slova bez moci.

A jsem vítěz, ona ví, že byla chybou mou,
nechám jí plynout tmou, nechám jí usnout,
s tou-hoe po mě zbyl jen kouř a spousta padlejch pout,
k večerům co smyl soud, doufám, že zapomenou.

Včera sem jí omylem potkal v nou-,
získal sem víc než jsou-,
stovky holek jako ty,
stejně furt čekám na tu svou.

Sousto v nouzi, sousto v nouzi.

A na co čekáš, čekáš, myslíš, že na to já mám čas,
doma tě čeká, čeká možná tě má rád,
jsem to, co hledáš, nemáš, a proto krávám,
jako ty tělo podlehávám, oddávám se.

A na co čekáš, čekáš, myslíš, že na to já mám čas,
doma tě čeká, čeká, možná tě má rád,
jsem to, co hledáš, nemáš, a proto krávám,
jako ty tělo podlehávám, oddávám se.

Prej si občas dá, miluje nástrahy doby,
říká, že mě zná, až potom skousne svý zuby,
že prej kluka už má, no stejně hledá výmluvy,
na to jak strávit čas se mnou ví, že sem jinej než oni.

Že prej kluka už má, vítám tě u sebe,
vím, proč jsi tady, viděl jsem tě na svém koncertě,
vím, proč jsi tady, hledáš víc, než co on nabídne,
no tak si dej ještě víno, mně o sex nejde.

Já hledám inspiraci, ty hledáš víc,
stačí ti moje jméno k tomu se teď svlíct,
stačej ti tyhle texty po mně potom číst,
no tak si dej ještě, no tak si dej ještě.

Vídám tě za zády osoby, s kterou buduju,
společná minulost není nutná,
lžu do očí někomu koho nemiluju,
jen pro pocit momentu, že mám.

Tužeb, co plní hlavu jedné té z milionu,
všechno to nic, co v sobě mám ti dám,
a co jsi schopná udělat jen díky jménu,
no třeba budu litovat, teď nelituju.

A na co čekáš, čekáš, myslíš, že na to já mám čas,
doma tě čeká, čeká možná tě má rád,
jsem to, co hledáš, nemáš, a proto krávám,
jako ty tělo podlehávám, oddávám se.

A na co čekáš, čekáš, myslíš, že na to já mám čas,
doma tě čeká, čeká, možná tě má rád,
jsem to, co hledáš, nemáš, a proto krávám,
jako ty tělo podlehávám, oddávám se.