Apropo, poklade, mám tady ještě něco co jsem ti chtěl říct,
jenom poslední tři minutky a pár vteřínek, nic víc,
víš trochu toho sajrajtu si z ramen smíst
a neboj bude to naposled co se budem muset snýst.

Už si mi totiž ukradená jako vzducholoď,
můžeš už jen doufat že jednou začne dělat protézy i psycholog
No jen do toho řekni to, že za to můžu já,
Jó to já mu řek běž za mojí starou ta ti dá,
vona je chuděra tak strašně príma,
že všechny cesty místo Říma vedou do jejího klína

Takže hurá, děláme přece lásku a né válku,
na světe je tolik ptáků, není čas na zahálku
Sedět doma na gauči a vonět to je tvoje kotě,
ale jinak si jen postava v hodně suchý anekdotě

Jo já vim, ty jsi to křehký stvoření,
co jenom v životě potřebuje trošilinku toho koření Hmm, to fakt hezky zní. Ve skutečnosti,
ale tvojí cestu ke štěstí lemujou jen samý ztopořený kořeny

no tak šup šup
Postav si je do latě a když třeba neba tě,
neva teda hlavně je-li děda mega ve vatě,
volá tě přece vyšší sféra, malá rivierá
kopyto kabéla a kariéra vycucaná z péra,
si drahokam ale taky trochu hlavolam,
kterej člověk nerozluští dokud má ho tam tadamtam

Mám po krk tvýho chápání světa,
plochýho a bez chuti, jako amoleta
Bylo na čase skoncovat s tou dobou temna
kdy celej můj svět padal mezi tvoje stehna

Jeden vobrovskej pták ti čumí z vočí i s párem koulí kolem kterejch se celej tvůj svět točí
Zvedni nachvilinku hlavu z pod toho stolu,
utři si pusu a zkus alespoň jednou mluvit pravdu.
Že ty si ze mě děláš srandu?
Páč jestli ne, je mezi náma mnohem větší propast než jenom z Venuše k Marsu
Takže vezmi vnady na ramena a konečně zmiz a nenech si tu nic

“Tak tohle sem ti chtěl říct, říct říct říct..”