Tam, kde je skládka zakázana je vždy největší smetí, pochybná lidská morálka, kde má být tam není. Hej lidi, lidi vo co jde, stáří je moudrost, blbost je, žene. Starý srdce nejvíc bolí, když necejtí nikoho, kdo vo něj stojí. Odpočinek je to slovo, který pro to mají, lidská skládka, prej, že všechno bude fajn. Domov důchodců nebo seniorů, je jedno jak to nazvete není soudu bez důcodu a já soudim všechny co důvody chtěj mít at už svatej klij nebo vlastní byt.
Lidi říkaj, že tam jim bude líp, je to jednodušší než nikoho z nich doma mít. Lidský stáří je zaslouženýho klidu čas. Vzpomínky a hodnocení, zas a zas. Měl ten život smysl snad byl čas i pro lásku, snad stojí ten čas, za každou vrásku, byly i slzy, ale byl i smách. Snad člověk neublížil někomu ze svých, či cizích.
Příprava na soud boží, protože jako všechni v životě i život jednou končí. Je jedno jak kdo ho prožil osud jako dětských prstů, kolik by bylo životů, tolik bylo různých příběhu, když už ne v životě tak ve smrti je svědomí, každej ví sám jestli ji prožije či ji vytrpí, ale kdo poznal lásku a kdo používal srdce v tom se to hromadí a svou smrt svírá ve svý ruce. Člověk by měl dožít milující a milován a ne v domově důchodců sám k sobě přikován. Stáří přináší větší radost z každýho rána a na každýho jednou čeký jeho vlastní brána.