Ref.
Horizonty konců, smutky a křivdy.
Jsou novým začátkem, takhle to vidím.
A ty mi pověz, jak je těžký se s tím vyrovnat.
BPM na micu ti o tom nechtěj lhát.

Jo, ve škole tě neučili, jak máš lásku žít.
Mohli tě aspoň připravit, mohli ti aspoň říct,
že nemaj žádný rady, vztahem si musíš projít.
A co nespojí přirozenost, pak svatba spojí.
Rozcházíme se a zbližujem. Toužíme – prej milujem.
Chvíle vášně a co bylo, nevíme už za rohem.
Odcházíme pryč jakmile jeden z nás má dost.
Říkáme tomu upřímnost, ale mám naději.
Když vidím malej pokoj a v něm ženu a muže,
co se právě milujou, jako jedno tělo a duše.
Na světě není nic víc, než tahle magická chvíle.
Kdy jeden čeká na druhýho až se dotkne cíle.
A začne spontánně plakat, nebo vášní křičet,
aby si po chvíli navzájem padli do náruče.
A věděli oba jistě, že spolu chtěj strávit život,
ať už je to celý náhoda, či boží dílo.

Ref. (2x)
Horizonty konců, smutky a křivdy.
Jsou novým začátkem, takhle to vidím.
A ty mi pověz jak je těžký se s tím vyrovnat.
BPM na micu ti o tom nechtěj lhát.

Říkali všechno bude dobrý a všechno rychle vyšumí.
Žádný takový, jenom to pivo mám už zvětralý.
Díky, už nechci další, zjistil jsem, že to nejde zapít
a já už nechci další rady, jak to přežít bez ní.
Když to nešlo přežít ani s ní.
Otevřel jsem všechny vrata, jenom ne ty zadní.
Takže nemůžu utýct a kdybych se chtěl schovat,
budou tu pořát lidi, který mě budou chtít hledat.
A já jim marně říkám: “Nechte mě, chci bejt sám.”
Když jsem teď nařízlej. Láska byla jako trám.
Nekrej mi výhled, když jí po půl roce potkám.
Už je pryč čas, kdy jsem byl zalezlej jak potkan.
Měli mi říct dřív než jsem jí dveře otevřel,
že budu mít možnost zpívat jako Brel.
A teď jsme jako příběh, co pořád nejde odvát.
Čteme ty řádky co nemaj řád.

Ref. (2x)
Horizonty konců, smutky a křivdy.
Jsou novým začátkem, takhle to vidím.
A ty mi pověz jak je těžký se s tím vyrovnat.
BPM na micu ti o tom nechtěj lhát.