(áááá Rigor Mortiz co se děje s tímhle světem ďablový smrtelný zlo)

stracen v labyrintu v svejch očí matnej lesk,
co mi zbylo ze života slzy a stesk.
Stres jako ilustrace míflu ztrať se,
tebe znám jeho taky zbejvá jen poznat se.

Sám sebe tu postavu v zrcadle,
ledovej dotyk kdo je to? to mě přepadne.
Jsem to já krvácející oči,
ruce od krve to jak se svět točí.

Krvácím? ne! ta krev není moje stíny a stíny ááá! kdo to je?
ááá! co se to děje! celej svět se mi směje.
A proto jsem so udělal tenkrát teď už je to nuda,
teď už vím že krev je rudá.

Na hranici života a smrti ja vybírám clo,
nemůžu zpátky už mě to dostalo.

Podřezat si žili umřít jen na chvíli,
vědět jaký to je ten pocit sílý a sílý.
vědět jak se cetěj oni,
když poslední slzy bolestí roní.

Smrt nad nima stojí vidí moje oči,
krvácející oči to jak se svět točí.
Já vidím něco člověk to není,
je to zrůda co zabila naději.

Vstahuju k ní ruku na dotek je chladná,
to jak se moje ruka dotkla stěny zrcadla.
Jako by se pro mě čas zastavil ale krev teče dál,
jako bych jen stál a bál…. se!

Že nikdy neumřu asi ne protože smrt neumře.

Na hranici života a smrti já vybírám clo,
nemůžu spátky ani dál jsem smrtelný zlo.

Co bylo napsáno nebylo vždy řečeno,
ale co bylo řečeno nebylo vždy napsáno.
Ale já co myslím píšu a co píšu říkám,
smrtelný zlo je tady a tak si každej zvyká.

Nový pravidla zákon jsem já,
trest životem každýmu co se vzdá.
Den poté svět není to co bejval,
svět už není vůbec jen zrůda je co zbejvá.

Objetí přibejva rudý je nebe,
oheň času ohhh spálí i tebe.

Na hranici života a smrti zaplatíš mi clo,
a poznáš že všechno dobro je smrtelný zlo!!!!