Umění je panna na kterou se musí něžně,
nemůžeš na ní skočit a řádit jako běžně,
ale plno je těch, kteří už ztratili svou čest,
a zlatou horečkou v umění nechali se svést.

honbou za pokladem znásilňují tuhle krásu tím,
že produkují sračky jako na běžícím pásu.
Zalívají uši hlasem vábným jako siréna,
ale na ty co je prokouknou působí hůř než migréna.

Amorální čin vytvářet umění pro prachy,
měnit styl podle kurzu a tím vyrýžovat hrachy.
tak taky dělat se to dá, a ždímat z blbých lidí všechno co to dá.
Jde to poznat koho žene v peněžence tlak,
a kdo to dělá z lásky – vidím to tak.

Vydělat si svým vlastním dílem,
by mělo být odměnou a ne vytyčeným cílem.

Nechápavě kroutím hlavou, když vidím co se děje,
kam tahle konzumní civilizace spěje.
Prdel- je jedno z nejpravděpodobnějších míst,
kam většina slepě kráčí, kam snaží se vlíst.

A my cítíme se být jiní, jiní než sou oni
ty co mají k umění podobný vztah jako sloni.
Kdyby bylo muzeum umění uplynulých let,
patřil by tam stejně hip-hop jako Všesokolský slet.

Umění je proces zhmotňování stavu ducha,
ať už hudebně i graficky, jak to dělal Alfons Mucha.
Způsobů je víc, jak vsvé pocity zpracovat,
jak vyjádřit své emoce a proti kýči bojovat.

Jak rozbíjet bariéry mysli,
a rozšiřovat okruh těch, kteří svojí hlavou myslí.
Nejít cestou, na kterou ukazují všechny ruce
a poslouchat hlas vlastního srdce.

Není čeho se bát, nemáš pod kůží čárkový kód,
nikdo tě nezastaví sjet šedý betonový plot.
Tak to né to nebude jistě,
možná všude kolem jó, ale ne na tomhle místě.

Prostor pro kreativitu duše,
má každý z nás si neandrtálec z buše.
Oficiální umění ale určuje dav,
kdyby dav to chtěl, tak králem zvířat bude páv.

Nic neuděláš s tím pokud nebudeš chtít. po svém žít,
poud nebudeš sílu mít postavit se a po svých jít.
Sem tam někdo z davu vystrčí ruku ven,
protože jiný seš chce tě srazit na zem.

Tak odoláváme jejich tlaku,
my všichni kdo pomáháme potopenému vraku.
Dostat se zpátky na hladinu a nabrat do plachet nový vítr
a je nám vážně jedno, jak nás bere peoplemeter.