Opilý člověk do vagónu nastoupil a všechny lidi rázem probudil.
Lidé záporné reakce měli a tak vyhodili opilce rázně dveřmi.
Notor se zapotácel na peróně, sfetovanej rocker se poblil ve vagóně.
Toho už měli cestující dost a tak zavolali výpravčího o pomoc.
Ospalý výpravčí kýval hlavou na souhlas, nevědel však, že někdo do kolejí spad
naštěstí spadnul, tam kde metro nejelo, elektrickým šokem ho to hbitě vzbudilo.
Přivolaný príslušník zapomněl si kalhoty, vskutku v tomto metru přibývají trampoty.
Príslušník zjistil, že nezjistil nic, takže musí zpátky přivýst príslušníků víc.
Nastoupili do soupravy, nechali se unášet dlouhým temným tunelem, a v tom začal prednášet
náký blázen básně, že se cejtí krásně.
Dojeli jsme na další stanici, vystoupili i ti zmatení příslušníci.
Opouštím soupravu a po schodech nahoru, dávám si pozor aby tu nestál revizor,
který by mě obral, nic by mi nenechal – stejně sem ho potkal.
Revize jízdenek, pravil ten muž anebo ti dám na krk nůž.
Odvětil sem že peníze nemám a že s nim nepudu, protože spěchám.
No tak dem, to teda uvidíš, na policii jim to pěkně vysvětlíš.
Říkám mu, nejdu – di si sám já na tebe seru, já strašně pospíchám.
Vzal jsem nohy na ramena eskalátory ven, koukám kde je revizor, von však běží sem.
Ukrad sem bábě hůl a bouchám s ní do něj, jemu to nevadí – je jak vocelovej.
Nevim co udělám, že bych se nechal chytit? Tak to teda ne, radši ho pudu zabít.
Ale není čím, ale není čím…
Nastoupil jsem do tramvaje pozadu jak rak, zmerčil jsem opět revizora mě snad šálí zrak
v tramvaji je taky, snad mě šálej zraky, naštěstí sem zdrhnul než mě chytil,
byl by moc rád – kdyby mě lapil, jó, kdyby mě lapil, jó kdyby mě lapil.
Metro…
Poslední metro – ve dvanáct z konečný, to už nezvládám, stejně je to zbytečný.
Nevim co udělat, kam pak pudu? Dělá mi problém, jak se dostat domů.
Ale přece jsem do metra vlez, jela tam banda rollařů a na ně štěkal pes.
Jeden ho seknul trekem do hlavy, pes spadnul do kolejí – mně to nevadí..
Přijíždělo metro, a psa přejelo, bruslaři se smáli, bylo jim veselo.
Já se vubec nedivim – ten pes byl hnusnej pouliční vořech a ještě strašně tlustej.
Trochu to zařičelo a bylo po něm, metro se zastavilo a zbyl z něj šlem.
Žena co to viděla nadávala, že by brusle kolečkový zakázala.
To ale neměla říkat, protože krev jí začla z hlavy stříkat.
Přiblížili se dva ňáký lidi,
měli na hlavě číra a v ruce pivo, ten jeden byl Mír a ten druhej Miro
oba jsou totiž punkeři, kteří vůbec ničemu ne-vě-ří, NO FUTURE
Vždycky po soumraku banda graffitářů nastoupí do vlaku, vytáhnou spreje
a začnou stříkat – po metru – graffity – jeden – se směje A DO ŘITI
Nastoupil floyd, začal je honit, přídavky na děti větší by chtěl mít,
posraná situace v tomhle státu, chudáci, veksláci a děvky chtěj vládu.
Ale v metru je to jiný, tady jezděj všichni a vypadaj stejný.
Metro…
…do stanice Peneři Strýčka Homeboye…