Ocitl jsem se na zábavě někde na venkově,
tři hodiny autem vod Prahy připadám si tu blbě.
Vymykám se místním tradicím
– nemám mastný vlasy na palici.
Koukaj’ na mě, jak na něco nového.
Ten musí bejt frajer a to nevěstí nic dobrého.
Pohledem jsem přejel všechny na diskošku příchozí,
Všichni naráz strnuli – šéf vesnice přichází,
na hlavě měl rádiovku, v ruce vod hnoje vidle
lehnul si ale na pohovku, zařval na mě ksindle!
Dav jen čekal, co se bude dít,
zda-li pak šéf Bohouš bude mě chtít zbít.
Bohudík měl dneska Bohouš velký cit,
vyřknul nade mnou ortel, že mě nikdo nesmí zbít.
A tak sem si sednul a čuměl na ty davy,
všichni dokola hopsají a tanec je baví.
Přisedla si ke mně divná existence,
ptala se mě, zda-li pak mám rád heavy metál?
Nevnímám ho a upíjím ze svýho piva,
ten člověk se pomalu, ale přece vzteká.
Projel sem si ho pohledem, od hlavy až k patě,
radši jsem vedle hodil hlen, nevypadal zlatě
Takový typický člověk z vesnického prostředí,
co minul o deset let pravěk, na hygienu nehledí.
hnisavý vred na riti [sampl]
Třes hlavou třes hlavou třes – heavy metal děs – vězení pro bez…
Jak vám ho popsat, lámu si s tim hlavu,
nedefinovatelný objekt, jak vám ho přiblížit,
zepředu, zezadu, kouknout se na něj, to bych musel vodjet.
Mastný rovný vlasy skoro až na zem,
protáhlej vobličej, tvarem malej bazén,
roztrhanou džínsku, na zádech nášivku,
elastický džíny – už nikdy žádný jiný!
Pod džínskou je tričko, na něm lebka s krví,
“brutální výjevy, ty se mi moc líbí, víš”
poslouchám ty kapely Láďa Křížek a Kreyson
heavy metal jedině, jiný pro mě nejsou, no nejsou…
Na nohách džíny s prošmajdanou podrážkou,
kolem pasu svetr pletenej.
Ušpiněný džíny v kapse s ňákou poukázkou
Metalák má mozek vyhulenej!
Metalisté neberte to jako urážku,
to je pouze mé subjektivní vidění,
dávate si pořád mezi sebou na držku.
Já jsem zašel na strašnický metalácký běsnění,
na perón se nahrnulo takovejch typů hodně,
jeli z metalovýho srazu, počíhám si na ně,
abych je moh’ sledovat, druhý den na policii nabonzovat.
Začalo to tim, že flašky lítaly,
ha, to byl ale teprv’ začátek.
S postupem času, jak metalisté čekali,
dostávalo se to do obrátek.
Jeden z nich do kolejí seskočil,
druhej mu podal minimax aby si zakřepčil.
Dělal jako že kytaru má,
pochybuju vo tom, že takovej vůl noty zná.
Dozorčí upozorňovala “vylezte vén”,
ráda by floydy zavolala, “pojďte sém”
Ale metloši s ní nesouhlasili,
nastoupili do vagónu a pryč ujeli.
Ještě než se dveře zavřeli,
hodili minimaxe z metra na zem,
a on na peróně začal stříkat rázem.
Byla to ale náramná podívaná
– na celý strašnický všude bílá pěna.
Vše skončilo odjezdem vlakové soupravy,
sledoval jsem to v úkrytu, z druhé strany.
Teď už mohu předat fotodokumentaci
o celé mé úspěšné šmírovací akci.
Policie už lapila zúčastněné sabaty,
všem těm blbečkům došlapala na paty.
Třes hlavou třes hlavou třes – heavy metal děs – vězení pro bez…